FiMstorie - První soužití

Původ v kostce - vyvinuli se z prabuňky která byla poháněna parním strojem s magickým komínem a klikovou (nebo také křídlovou) hřídelí. (to jen tak mimochodem)

---

Tedy, byly při rasy poníků. Celkově sa moc nepotkávali, polétavci si leželi a chrápali na mrakoch, popřípadě sa napásali trávy, paroháči čárifukovali v horských jeskyňách, popřípadě sa napásali trávy a pozemšťané neměli, co dělať a zpestřovali si jídelníček, třeba kapusta nebo jabka.

Ovšem několik chytrých hlav si uvědomilo, že takdle by sa zasekli na místě a čirú náhodú sa potkali u kulatého stola. Tři dni, tři noci špekulovali, až sa dohodli na radikálním kroku jak dát všecko do pohybu.

Paroháč vytvořil rasu známou jako "krava" aby spasli poníkům trávu, Polétavec pak nenápadně začal šachovat s mrakama, až se i ostatní polétavci museli dáť do pohybu a tím dostali větší hlad, a Pozemšťan si otevřel jabkový stánek, jehož tradica vydržala po desítky tisíc let.

A tak okřídlená a rohatá rasa dostala hlad a nebylo, co jesť. Všeci (a že jich nebylo málo) sa nahrnuli k jabkovemu stánku a chtěli si koupit trochu teho jedla. Ovšem Pozemšťan na to byl připravený a uměle navíšil ceny o 66,6% aby z teho vytřískal co nejvíc.

To sa mu povedlo, a zároveň to přivedlo všechny polétavce a paroháče na mizinu v tem smyslu, že prodali všechny své náramky a podobné cetky jenom aby se nasvačili (peníze ještě bylo nutne vymyslet).

Ještě to odpoledne dostali zase hlad a nahrnuli sa k jabkovemu stánku. Ale Pozemšťan nezahálel a tentokrát zdražil o 88,8%. A to sa už polétavcům a paroháčům nelíbilo. Naštvaně odešli od stánku a cestú dělali hrozný virvál. Ostatní pozemšťané to enom nechápavě sledovali.

U stánku zůstal jenom jeden polétavec a paroháč. Byli to ti o něco chytřejší, co sa potkali u toho čudného stolu a hledeli na Pozemšťana.

Pozemšťane, co to děláš, ptali se ho.

Odpověděl jim, že sa jenom snaží uživit rodinu (kterou mimochodem ještě neměl nepočítaje rodiče a patnáct starších sester, kteří bydleli ve vedlejší vesnici).

Paroháč a Polétavec to nechápali a tak se ptali dál; ale proč, vždyť všechno co potřebuješ už maš.

Pozemšťan se enom přechytračele usmál a odpověděl, že to dělá kvůli tomu, aby sa celej svět dal do pohybu (hlavně ekonomika).

Ještě chvíli se snažili chudáci dva přesvědčit Pozemšťana, aby toho

nechal, ale marně. Nakonec to vzdali a společně vyrazili směrem, kam zamířili jejich dva národy.

Paroháč zastával názor, že by se měli Pozemšťana další den pokusit znovu ukecat, zatímco Polétavec si myslel, že nejlepší bude vyhnat krávy a zase spásat trávu.

Takhle cestou naplánovaly dokonalý plán, který sa ovšem do dnešních časů nedochoval (anebo se ho mě nechce vymýšlet?) a už měli i smluvený čas, kdy to podniknou, když narazili (doslova) na tábor.

Bylo to obrovské ležení (24,6x38,1 metrů), kde sa společná armáda polétavců a paroháčů oblékala do zbrojí a připravovala k bitvě.

Chvíli jenom němě hleděli, až se Polétavec zeptal na tu nejdůležitější otázku za posledních deset minut; kde že to vzali takových brnění?

Paroháč nervózně zahrabal kopytem a provinile odpověděl, že to a spoustu dalšího čárifukovali ve svojich jeskyňách.

Teď museli jednat! Parohač a Polétavec začali všechny ukecávat, že nemusija do boje, že to nějak vyřešija. Ale nikdo je neposlúchal, všeci byli naštvani, že už nemaju svoje náramky a, že Pozemšťan ve vozíku nic jiného než jabka.

Armáda vytáhla na útok proti temu fiškusovi, ktery je odíral. A to sa ví, že u teho dělali pořádny čurbec, dokonce i nějaký ten kýbl převrátili, což bylo mimochodem něco hrozneho, jelikož tehdy sa kýble dost blbě scháňaly.

Celá ta tlupa naštvanych paroháčů a polétavců konečně dorazila k jabkovemu stánku. Začali se domáhat u Pozemšťana, že ať jim vrati ty cetky a zase zlevni, jinakže budú měť hlad a budu eště víc nasraní.

Pozemšťan sa jich strááášně lek, představte si; destky naštanych paroháčů čárifuků a polétavců mrakochrapů čumi přimo na vas a chcou najesť. Začal utěkať, ale cestu mu odřízli ti jeho kumpáni Paroháč a Polétavec, že prej si to zpusobil sam, tak ať nezdrhá.

Calá ta jejich kavalérija by mu možná i hřivu rozcuchala, ale to zase nemohly dovolit ostatni pozemšťané.

Bylo to strašně nevyrovnane, pozemšťane měli proti sobě skoro dvojnasobnu přesilu, ale oni sa s něma nechtěli cuchat.

Prej co chcou, zeptali sa pozemšťané.

Chcem jidlo, máme hlad a tadytenhlencten chytrák, že to předražil, odpověděly spojené síly čárifuků a mrakochrapů.

A proč neidete za nama, zeptali sa pozemšťane, my máme jidla taky dosť, a enom jabka.

A tehdy vypukla slavnosť jaku nikdo nememoroval a proteklo takeho moštu (většinou pěkně nakvašeného), že spousta polétavců ani letěť nemohla, a když už, tak na špatnou stranu, tak raději zůstali.

Paroháčům se zase v údolí tak zalúbilo, že už neměli ani náladu se táhnout zpátky do kopců, natož zalézať do jeskyň, takže též zůstali. No, a pozemšťané… ti tam bydleli, tak kam by lezli?

---

A takhle se milé děti, poprvé setkali poníci equestrijští a zavládlo první období soužití. Upřímně, moc dlouho jim to nevydrželo, ale o tom až jindy.

Dobrou noc.