Kapitola 4

Otec a syn

„Takže,” řekla Morning Rain. „Pět let? To jako vážně?”

 

Flitter si povzdechl. „Ano. Bylo mi pět let, když jsem tě potkal. Mohla bys na mě přestat věkově myslet jako na poníka, prosím?”

 

Zrovna cestovali přes Everfreejský les a snažili se najít nějaké známky poníkovské civilizace, nebo se aspoň zorientovat. Zatímco Flitter dokázal svůj úl najít bez problému, totéž se nedalo říct o cestě zpátky, takže dvojice prolétala mezi stromy zhruba směrem, kde by měl být Trotsborough.

 

Morning Rain zavrtěla hlavou. „Nemůžu. Mě už bude za chvíli čtyřicet, zatímco tobě pětadvacet! Spíš se blížíš věkem Blueprintovi než mě.”

 

„A moc ti to vadí?” zeptal se Flitter.

 

„Vlastně, ne,” odpověděla Morning Rain. „Jenom že… je divné o tom takhle přemýšlet.”

 

Flitter se zasmál. „Ty máš co povídat.”

 

Morning Rain pokrčila rameny a podívala se před sebe, zdálo se, že se dostávají na okraj Everfreejského lesa.

 

„Takže… kde jsme to vylezli?” zeptal se Flitter.

 

Rozhlédla se kolem a všimla si jabloní v dálce. „To budou Sladkojablečné sady. Vyšli jsme jen kousek za Ponyvillem.”

 

Flitter se usmál. „Skvělé! Pokud půjdeme podél okraje lesa, měli bychom narazit přímo na cestu do Trotsborough.”

 

***

 

„Co budeme dělat teď?” zeptal se Flitter.

 

Nemohli si na návštěvu městečka vybrat horší den. Tržní den. Jediný den v týdnu, kdy jsou poníci z celého města a okolí pracují pokud možno venku a ve svých domech tráví minimum času. Oba sledovali město z vrcholu blízkého kopce, přičemž Flitter se schovával za větví stromu.

 

„Mohl by ses přeměnit,” navrhla Morning Rain a obrátila oči v sloup.

 

„Ve městě jako je tohle?” povzdech si Flitter a zavrtěl hlavou. „Ne ne, podívej, zaprvé by to znamenalo, že bych musel zkopírovat někoho, koho tady každý zná. A za druhé bych nechtěl přitahovat pozornost jako nějaká klisna, která najednou navštíví někoho, s kým se vůbec nestýká. Dal bych přednost, kdybych navštívil svého syna bez vyvolání jakýchkoli skandálů nebo podobných zbytečných dramat.”

 

„A… co kdyby ses změnil ve mě?” navrhla Morning Rain.

 

Flitter jenom zamrkal. „...Co?”

 

„Můžeš se přece změnit i v klisnu ne?”

 

„No, ano, ale-”

 

„Tak to bude nejjednodušší! Budou moct vidět dvakrát jenom mě.”

 

Flitter zavrtěl hlavou. „Poslouchej, tohle se ani tak netýká toho, jak nepříjemně se budu cítit být tebou… ale myslím, že nemáš sestru dvojče.”

 

„Ne, ty poslouchej… já budu na druhé straně města a ujistím se, že mě nikdo nevidí, pak oba vyrazíme k Blueprintovu domu. Pokud to zvládneme rychle, nikdo si nevšimne, že tam jsme dvakrát ve stejnou dobu.”

 

Flitter zasténal. „To mě taky napadlo. Ale někteří poníci si tě pořád můžou pamatovat z předchozích návštěv. Co mám dělat, když se mnou začnou mluvit?”

 

Morning Rain se ušklíbla. „Chvilku si pokecat a jít dál? Nebo chceš říct, že po dvaceti letech manželství nejsi schopný se za mě chvíli vydávat?”

 

„No dobře,” řekl Flitter. Podíval se jí do očí. „Jenom pro záznam… nesnáším tenhle plán.”

 

„Zaznamenáno. Ale nevidím žádnou lepší možnost.”

 

„Dobře, dobře,” zakončil to sklíčeně Flitter.

 

Nastalo krátké ticho.

 

„Tak co?” zeptala se Morning Rain naklánějíc hlavu. „Kdykoli začni.”

 

„Rainy, zlato… nemáš ponětí, jak nepříjemně se budu cítit. Nikdy předtím jsem se v klisnu nepřeměňoval.”

 

„Znovu zaznamenáno” řekla s úsměvem. „A teď už dělej, nemáme na to celý den.”

 

Flitter si povzdech a kruh zelených plamenů zachvátil jeho tělo. Když zelená výheň zase zmizela, stála tam místo něj mátově zelená pegaska s růžovou hřívou.

 

„Ou, páni,” vydechla Morning Rain. „Jsi jako dvojče, které jsem nikdy neměla!”

 

Druhá Morning Rain protočila očima. „… Nemáš tušení, jak divné to je.”

 

***

 

A teď stranou všechny stížnosti na pohodlí. Cesta přes město šla docela hladce. Flitter čekal asi dvacet minut, aby měla Morning Rain dost času dostat se na druhou stranu, tak aby oba došli k Blueprintovu domu asi ve stejnou dobu. Ten naštěstí stál naštěstí přímo ve středu města.

 

„Morning Rain!” uslyšel Flitter za sebou hlas. „Jsi to ty? Už to budou věky, co jsme se viděli naposled!”

 

Flitter potlačil zasténání a podíval se na mladou klisnu. Aspoň že věděl kdo to je. „Ahoj Sunshine!” řekl vesele Raininým hlasem. „Právě jdu navštívit syna.”

 

Klisna přikývla. „Jo, to sem pochopila,” řekla s přátelským úsměvem. „Slyšela jsi už o té strašné pohromě v Canterlotu?”

 

„J-jo… my jsme byli uprostřed toho všeho. Strašná věc. Ještě že Shining Armor je všechny zase odkopl kam patří, že?” řekl a stále si udržoval co nejmilejší úsměv. „Nechali jsme všeho a hned vyrazili sem.”

 

„Ou!” vypískla klisna. „Swift Star je tady taky?”

 

Flitter se duševně nakopl. Blbec!

 

„Ach ne,” řekl. „Vzal to oklikou přes Ponyvill. My jsme, ehm…” improvizuj sakra! „...Plánovali překvapení pro Blueprinta, a Swift se rozhodl se tam stavit a zjistit, jestli tam už je Pinkie Pie a jestli by nám s tím mohla pomoct. I když o tom pochybuju, všichni nositelé Elementů byli na svatbě, ale přece víš, jak Swift Star může být tvrdohlavý.”

 

***

 

Mezitím se na druhém konci města ocitla Morning Rain v podobné situaci.

 

„Ach ne, Swift je v pořádku. Prostě si jenom nechtěl nechat ujít svatební hostinu.”

 

„Tákže tys sem přišla enom tak sama?” zeptal se hnědý zemní poník. Vypadal trochu ohromeně. „Určitě sa tu budú všichni ti měňaváci v okolí túlat, já bych něco takeho neudělal, kor teď!”

 

Morning Rain vypadala dost nesvá. Hřebec byl zřejmě Blueprintův dobrý přítel, ale moc ho neznala. Nanejvýš si vzpomněla, že Bluovi pomáhal s věcmi, když se stěhoval, ale to je tak všechno. „He he, oh, to zas takový problém nebude. Neviděla jsem ani jednoho!”

 

„Právě toe to Mornin‘ Rain, nevidělas je! Vidělas enom poníky, keří mohli být oni!”

 

„Ach, snad není třeba být tak paranoidní,” řekla. Potřebovala tenhle hovor rychle ukončit, a měla dost dobou představu o tom jak to udělat. „S takovýmto názorem byste mohli někoho obviňovat, že je měňavec jenom proto, že jste ho chvíli neviděli.”

 

Hřebec zamrkal. „Oh!” vykřikl. „Já tim nechtěl myslet nic zleho! Omluvam sa Morning Rain.”

 

„No, já už opravdu musí jít za Blueprintem.”

 

„Já ťa doprovodim!” řekl hřebec s úsměvem.

 

Morning Rain jenom zvedla obočí. „Já vím, kde bydlí můj syn.” Kývla na kus papíru, který hřebci visel ze sedlového baťohu. „Radši běž dokončit nákup, než ti zavřou. Mám… pro Blueprinta dost vážné zprávy. A je to docela soukromá záležitost.”

 

„Oh. Dóbře,” řekl hřebec a vážně přikývl. „Přeji hodně štěstí madam.”

 

Morning Rain mu přikývnutí oplatila a vytratila se.

 

***

 

Flitter se dostal do domu jako první. V duchu zaklel. Vůbec neměl tušení co synovi říct, ještě k tomu, když vypadá jako jeho manželka. Nicméně neměl moc na výběr. Musel se z ulice dostat dřív, než přijde Morning Rain.

 

Zaklepal na dveře a nevědomky zatajil dech. Jako měňavec vycítil synovu mírnou zvědavost vyzařující zpoza dveří už dlouho před tím, než otevřel.

 

Blueprint otevřel dveře a jeho tvář se rozzářila. „Mami!” řekl. „To je supr překvapení! Myslel jsem, že jste teď na svatební hostině!”

 

„Ach to ne, to n-není nic pro nás,” řekl Flitter, vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. „Všechen ten hluk a podobně. Raději jsme se rozhodli zajít sem!” Uvědomoval si, že to zní docela nesourodě, ale nemohl si pomoct.

 

Blueprint se podíval na ,ni’ znepokojeným pohledem. „Jsi v pořádku?” Nezdálo se, že by si všiml, že Flitter použil slovo ,my’.

 

Flitter si povzdechl. „Ani se neptej. Dost stresující cesta.” Hlavně ta poslední část, dodal v duchu.

 

Následující zaklepání na dveře ho přímo přimrazilo. Byl to moment, kterého se děsil. A dřív než mohl Blueprint zareagovat, otevřel dveře a opravdu se potvrdilo, že to je Morning Rain, kdo klepal. Rychle ji vtáhl dovnitř a zabouchl za ní dveře.

 

Blueprint sledoval dvě identické kopie jeho matky a zamrkal.

 

„Prosím zůstaň v klidu!” skoro na něj zakřičel Flitter. Podíval se na Morning Rain. „Ó bohyně, to musí vypadat divně.”

 

Blueprint se pomalu vzpamatovával. „Vy jste měňavci! Četl jsem o vás v novinách. Canterlot---”

 

Morning Rain zavrtěla hlavou. „Prosímtě, zas tak jednoduché to není.”

 

Flitter si povzdechl. „Říkal jsem ti to. Bude to katastrofa. A všechno kolem.”

 

Morning Rain po něm střelila zlobným pohledem. „Ale jsme tady ne?” vykřikla. „Stejně jsi nedokázal přijít s ničím lepším!”

 

„Mohli jsme aspoň počkat, až skončí trh!” bránil se Flitter.

 

„Velmi děkuji!” zavrčela Morning Rain. „Takovýto návrh by se hodil před půl hodinou.”

 

„Pořád odbočuješ od toho, co je podstatné,” povzdechl si Flitter. „Nebude to tvůj zadek, který seřežou. Tobě to je možná jedno, ale já fakt nechci, aby mě vyhnali z města s vidlemi a pochodněmi.”

 

Blueprint poodstoupil a zamračil se. Tento rozhovor nabral až hrozivě známý obrat.

 

„Tohle není farmářská osada!” řekla Morning Rain a obrátila oči v sloup. „Pochybuji, že tu má někdo vidle.”

 

„Ach, už to děláš zase! Přestaň se hádat o zbytečné detaily a už si přiznej, žes to vymyslela blbě!”

 

Blueprint se podíval na Flittra s bezradným výrazem. „… Tati?” Pozornost obou Morning Rain byla ovšem příliš soustředěna na jejich debatu.

 

„Já určitě ne!” rozkřikovala se skutečná Morning Rain. „To ty by sis neměl všechny menší města řadit jako farmářské! Vážně! Chováš se jako, kdyby Haytail bylo jediné maloměsto, které jsi kdy viď-”

 

Morning Rain přestala, když si to uvědomila; Flitter opravdu nikdy žádné jiné maloměsto neviděl. Neměl žádné vzpomínky ze Swift Starových cest a od té doby co se nastěhovali do Canterlotu jen zřídka odcházel někam pryč.

 

„Oh. Dobře,” řekla. „Už to tak bude.”

 

Další věc, kterou si uvědomila, bylo, že úplně zapomněli na Blueprinta, který je sledoval svým obvyklým znuděným obličejem.

 

„Tohle je důvod proč sem se odstěhoval, víte?” řekl Blueprint vážně. „A teď, mohli byste mi říct, prosím, proč můj táta vypadá jako kobyla?”

 

Flitter a Morning Rain si vyměnili ustarané pohledy a obrátili se k Blueprintovi.

 

„Dobře,” začal Flitter. „Tohle bude krátká verze dlouhého příběhu o tom jak se náš život v Canterlotu drasticky pokazil. Opravdu, jsem měňavec, a naprosto bez problémů jsem žil v Canterlotu celých dvacet let. A teď jsem ztratil podobu.”

 

Podíval se na Morning Rain, povzdechl si a nakonec se zase proměnil nazpátek. Jakmile zelené plameny vyhasly, stál tam Flitter zase ve své černé podobě měňavce.

 

Blueprint se zamračil. „To asi není nějaký propracovaný žert ze studia Starswirlových pokusů o transformační kouzla, že ne?”

 

„Jakoby se mi to minule povedlo,” zamumlal si Flitter.

 

Morning Rain zavrtěla hlavou. „Ne, obávám se, že ne. Tvůj táta je měňavec Blue.”

 

Tomu to už postupně začalo docházet a tak vytřeštil oči. „A-ale jak…”

 

Flitter se na něj podíval. „V podstatě, nějaký nezodpovědný blbec tě udělal mámě a pak si šel a zabil se v divočině, a od té doby jsem byl místo něj já.”

 

„Tím se ale nic nemění,” řekla Morning Rain. „Je to pořád tvůj táta.”

 

„No, jenom ne biologicky,” dodal Flitter.

 

Zdálo se, že Blueprint to celé bere poměrně snadno, pravděpodobně proto, že už svého otce poznal i přes jeho změněnou podobu. Promnul si čelo kopytem.

 

„Takže počkat,” řekl. „Ty v tom případě nejsi Swift Star.”

 

Flitter zavrtěl hlavou. „Ne, ten zemřel dřív, než ses narodil. Vlastně jsi ho nikdy nepotkal.”

 

„Jaké je teda tvoje pravé jméno?”

 

Flitter se na něj nervózně podíval. „No, je to… Flitter.”

 

„Ale vždyť to je jméno pro kobylky,” poukázal Blueprint, což zdůraznil zvedlým obočím.

 

„Výborně,” zabručel Flitter, „Dostal jsem ho jenom několik let předtím, než jsem tohle zjistil. A můžu tě ujistit, že to je naprosto běžné měňavčí jméno.”

 

Blueprint si povzdechl. „To je tak nefér.” řekl a znovu se podíval na novou podobu svého otce. „To znamená, že teď jsem jediný z nás, kdo nemá křídla.”

 

„A to ti na tom vadí nejvíc?” zeptal se pro jistotu Flitter.

 

„Ale,” řekl Blueprint, „Nic s tím neudělám, že? Stejně není způsob, jak by se někdo mohl vydávat za mé rodiče a napodobovat je tak dobře.”

 

„Dobře. No. Tvoje máma se nedávno akorát zbláznila, to je tak všechno.” řekl Flitter. „Stačilo se jen… uklidnit.”

 

Morning Rain obrátila oči v sloup. „Na svou obranu musím říct, že tou dobou nás pronásledovala armáda měňavců.”

 

Celý rozhovor byl náhle přerušen hlasitým zaklepáním na dveře.

 

„Blueprinte!” zaduněl hlas zvenku. „Do baráku sa ti dostal měňavec!”

 

„U Discordova kníru!” zaklela Morning Rain. „Jak na to mohli přijít?”

 

„Ehm,” zabručel Flitter. „Museli si porovnat to, co jsme jim navykládali. Trochu jsem tam zpanikařil.”

 

Blueprint jim pokynul. „Jděte do zahrady!” řekl. „Zaměstnám je.”

 

Pár přikývl a vyběhli zadními dveřmi do Blueprintovy zahrady. Když už byli venku, Flitter se rozhlédl přes obrovský dav, který už čekal před domem.

 

„Co jsem ti říkal?” podíval se na Morning Rain. „Vidle.”

 

„Prostě poběž!” zasyčela na něj a pokračovala v úprku. Flitter ji příkladně následoval.

 

„Hele, jsou tady!” vykřikl někdo. Morning Rain to komentovala už o něco neslušnější částí Discordova těla, až musel Flitter řádně podivit.

 

„Tady!” vykřikla a zatáhla Flittra do temné uličky. Viděli, že většina davu jenom proběhla kolem. Někteří opravdu nesli vidle a, navzdory tomu, že do večera zbývalo ještě dost času, i pochodně.

 

Bohužel, zadní část davu byla o něco pomalejší a tedy i pozornější. „Tady v uličce!“ zakřičel někdo. Flitter a Morning Rain už mohli jenom sledovat, jak se celý ten dav snaží nacpat k nim do té úzké uličky.

 

Ještě tam byl druhý východ, k široké cestě na druhé straně, kterou ovšem několik předvídavějších poníků zablokovalo. Morning Rain se zakousla do Flittrova kopyta a přetáhla ho k sobě ke kraji uličky.

 

„PŘESTAŇ!” zakřičel Flitter. Strhl své kopyto od Morning Rain a postavil se do prostředka cesty. „Už to takhle bylo příliš dlouho.”

 

Dav se opatrně blížil, najednou byli všichni naprosto zmatení. V podstatě ho měli v plánu jenom vyhnat z vesnice, ale jakmile plán ztroskotal, už nevěděli co dělat dál.

 

Flitter přišel k nejbližšímu poníkovi v davu, klisně s vidlemi v puse.

 

„Co chcete?” zeptal se.

 

Klisna zamrkala a pokusila se něco říct, ale rozhodla se, že to bude mnohem jednodušší, když vyplivne vidle. „Uhm,” zabručela. „Ty jsi přece měňavec. Ne?”

 

Flitter si opět přál, aby měl oči, které jde pořádně vyvalit. „Jak milé, že sis všimla. A co ode mě chcete?”

 

Klisna se nejistě rozhlédla po ponících kolem. Ti jenom souhlasně pokyvovali, ale jinak nic neříkali.

 

„Tě… vyhnat z města?” řekla klisna s nepříjemným úšklebkem.

 

Flitter ukázal na cestu za sebou. „Tohle je cesta do Saddlebright, ne?”

 

Klisna naklonila hlavu a podívala se na cestu za ním. „No, jo. Myslím, že jo.”

 

„Takže mě v podstatě jenom chcete odehnat odsud do jiného města. Myslíte, že obyvatelé Saddlebright ocení, že jim do města ženete měňavce?”

 

Klisnin úšklebek se vytratil a nahradil ho výraz celkového nepohodlí. „Ne?”

 

„Tak mi prosím tě řekni, proč mě naháníte?”

 

„Protože… jsi měňavec?”

 

Flitter vrhl po klisně opovržlivý pohled. „Ano, jsem měňavec. Gratuluji, chceš nějaký metál, za to, že jsi tak všímavá? Teď nechte toho nesmyslu a odveďte mě na strážnici. To bude mnohem jednodušší, než se takhle dohadovat s davem.”

 

„Nemáme strážnici,” řekl jeden z poníků v davu.

 

„Jo. Nikdo tu nekrade. Všichni se znají navzájem,” řekl jiný.

 

„Strážnice jsou, jakoby pro větší města,” dodal třetí.

 

„Augh!“ zakřičel Flitter v zoufalství. „Tak co má poník udělat, abyste ho odvedli na strážnici?“

 

„Ehm… ty nejsi poník,“ poznamenala klisna v čele davu.

 

„Děkuji vám, já si toho skoro nevšiml!“ řekl Flitter a měřil si ji ostrým pohledem. „Kde jsi vlastně vzala ty vidle?“

 

„Cože?“ nechápala klisna náhlou změnu tématu. „Já pracuju u dopravní společnosti. Používáme vidle na vykládání balíků toho, eem... jo, sena.“

 

Flitter mrkl po Morning Rain. „No, to by byla jedna záhada vyřešena.“

 

„Přimame tvoju omluvu,“ řekl hnědý hřebec, který se setkal s Morning Rain na trhu. „Ale proč chceš, aby sme ťa zatkli?“

 

Flitter se na něj suše podíval. „Omlouvám se, ale proč mě teda naháníte? Zdá se, že jsem udělal něco špatného, a proto bych byl rád, kdyby Equestrijský Nejvyšší soud přesně určil, čím jsem vinen, a jaký bude můj trest.“

 

„Správně,“ řekl hřebec. „Ale asi to bude obvinění, že sas vydával za ňu.“ Prohlásil a ukázal na Morning Rain.

 

„To ale byl její nápad!“ bránil se Flitter podrážděně. „A říkal jsem jí, že to dopadne hrozně!“

 

Hnědák se podíval na Morning Rain. „Opravdu?“

 

„Ach ano. Opravdu hrozně,“ potvrdil neoblomně Flitter.

 

Morning Rain si povzdechla a přešla k Flittrovi. „Vlastně, nechtěli jsme moc dělat rozruch. Zdálo se to jako lepší nápad než to provést takhle.“

 

„A přesto jsi zaútočil na Canterlot,“ ozval se hlas z davu.

 

„Ne, já ne,“ odpověděl Flitter se znuděným výrazem.

 

„Tak to opravdu nebylo,“ potvrdila Morning Rain. „Byl se mnou celý den. Jediný koho napadl, byli ti útočící měňavci.“

 

„A to byla jasná sebeobrana.“ Dodal Flitter.

 

„Ano. Oni nás napadli první,“ řekla Morning Rain a kývla na souhlas.

 

„Nechtěl jsem samozřejmě vypadat jako oni,“ řekl Flitter k davu poníků. „Někteří z vás mě můžou znát jako Swift Stara.“ Podíval se na Morning Rain. „To vysvětlování mě už neskutečně unavuje. Opravdu musím i počtvrté?“

 

„No, Morphosai moc vysvětlovaní nepotřebovala,“ poznamenala Morning Rain.

 

„Pravda, pravda,“ přemítal Flitter. „Tak tedy potřetí. Pořád jsem to ale vysvětloval víc než dostkrát.“

 

„Takže…“ ozvala se klisna v přední řadě. „Co teď?“

 

„A teď,“ ozval se Blueprintův hlas ze zadní části davu, „Přestaňte otravovat mojeho tátu, oba zůstávají u mě přes noc.“

 

Dav se rychle rozestoupil, aby mohl modrý jednorožec projít.

 

„Má někdo něco proti?“ zeptal se Blueprint přísným hlasem.

 

Dav, který nějakým způsobem už nebyl davem, se zdál, že ztratil veškerou hybnou sílu a někteří už i souhlasně pokřikovali. Tak se trojice vrátila do Blueprintova domu a zbytek městských poníků se už taky rozptýlil.

 

„Takže,“ zeptal se Blueprint, když se vraceli do domu. „Co chcete dělat?“

 

„Tenhle cirkus tady byl už dost dlouho,“ řekl Flitter. „A to myslím vážně. Pokud s tím nic neudělám, bude to stejné v každém městě. Ne, první co ráno udělám, bude, že se nahlásím na nejbližší strážnici a nechám se dovést k nějakým nadřízeným, ať rozhodne spravedlivý soud. Je to jediný způsob, jak tohle všechno jednou provždy uzavřít.“

 

Blueprint zavrtěl hlavou. „Ale tady v okolí opravdu žádné město strážní stanici nemá. Jediné co je relativně blízko… ne, to ne. To by byl ale špatný nápad.“

 

„Co to je?“ zeptal se Flitter. „Jen to řekni.“

 

„No… Ponyvill. Všichni poníci vědí, že Twilight Sparkle je v kontaktu s Princeznou. A už by mohla být zpátky ze svatby.“

 

Flitter se zarazil. Tohle byl soud o něco vyšší, než si původně přál.

 

„Ale u sena, proč ne?“ řekl a zase šel dál.

 

Konec čtvrté kapitoly

Kapitola pátá