Kapitola 3

Ptáci a včelky

„Flittre?“ zeptala se klisna.

„Ano, Morning Rain?“ odpověděl měňavec.

„Kam jdeme?“

Flitter se zastavil a zamrkal. To ráno se po krátké úvaze rozhodli jít do Trotsborough, kde žil jejich syn. Ale zdálo se, že se někde od téhle cesty odklonili. Zvláštní na tom bylo, že si toho vlastně ani nevšiml. Něco ho tam táhlo.

Podíval se směrem, kam vlastně šli, a všiml si bouřkových mraků v dálce. Podíval se na Morning Rain.

„To je Everfreejský les, ne?“ zeptal poněkud zmateně.

„Divoký… a určitě tak i vypadá,“ poznamenala Morning Rain. „Takže, mohl bys mi prosím říct, proč se mi zdá, že jdeme přímo k němu?“

Flitter zaťal zuby. „Můj… úl je tam. To mě tam táhne. Nějak.“ Teď si to uvědomil, opravdu cítil hmatatelný tah. Nějaký instinkt ho nutil jít domů.

„Tvůj úl?“ podivila se Morning Rain. „To se ti tak stýská po domově?“

Flitter zavrtěl hlavou. „Ne, myslím, že je to přirozené. Po návratu do normální podoby se od měňavce očekává, že se vrátí a odevzdá nashromážděnou lásku.“

„Eh, Flittre zlato, ty jsi měňavec. Co z toho, ale mám uhodnout já?“

Flitter zavrtěl hlavou. „Musíš pochopit, že Swift Star byl první bytost, ve kterou jsem se proměnil. Tohle všechno je i pro mě nové!“

„Tak počkej, tys tu lásku… ukládal?“ řekla klisna a zamračila se. „Myslela jsem, že z ní jenom žiješ.“

Flitter  zavrtěl hlavou. „Abych to vysvětlil, emoce jsou jako chuť nějakého jídla. Když jíš tak ti to chutná, ale pak je to zase pryč. Abys tu chuť zase cítila, musíš jíst víc jídla. A… ta chuť je pro nás jídlo. Čím více emocí získáme, tím více se najíme. A přebytek se jednoduše uloží.“

Morning Rain zvedla obočí. „Stejně jako tělesný tuk?“

Flitter ji věnoval bezvýrazý pohled. „To přirovnání bych opravdu nepoužil, ale myslím, že to tak bude.“

„Wau. Tak to po těch letech musíš být jeden malý zavalitý měňaveček!“ řekla Morning Rain poněkud ohromeně.

 

„… Ano, ano to jsem já,“ řekl Flitter a přál si, aby mohl pořádně vyvalit oči. V tomhle směru se mu po jeho staré poníkovské podobě stýskalo.

„Tak jak to v tom případě funguje? Už jsi říkal, že jsi dokázal přežít na emocích lesních tvorů. Zřejmě ne moc efektivně, ale přece. Takže proč teda musíte sbírat pro celý úl?“

Její oči se rozšířily, když si to uvědomila. Podívala se na Flittra. „To je kvůli rozmnožování, že ano?“

Teď nastal okamžik, kdy Morning Rain zjistila, že se měňavci dokážou červenat.

„Takže dovol, abychom si to vyjasnili,“ řekla Morning Rain zatímco se horko těžko snažila nesmát. „Byli jsme manželé dvacet let, během nichž jsme se dostali do velmi specifických částí reprodukce poníků.“

Flitter sklonil hlavu, ale nic neřekl.

„Ale při první zmínce o rozmnožování měňavců ty zčervenáš jako teenager?“

Měňavec klidně přikývl, což u klisny vyvolalo další směšné odfrknutí.

Nadskočila a objala ho. „Tak jak to v tom případě funguje? Hodně se to liší od toho, co jsme jako poníci dělali?“

„Ehm, no, ani moc ne, myslím,“ řekl Flitter a další červeň zabarvila jeho tmavý obličej. „Je to jenom další faktor. Vejce měňavců se, i oplodněná, nevyvíjejí, dokud nedostanou od Královny část lásky. Tu ona dostává od trubců a to je poněkud… intimní záležitost. Nebo tak mi to tehdy řekli. Zdá se, že to posiluje pouto k úlu. Vlastně jsem to nikdy neviděl.“

Morning Rain se zamračila. „A... a to je ten důvod proč tam jdeme? Intimní záležitost s Královnou?“

„Já nevím!“ řekl Flitter poněkud zoufale. „Já o tom vlastně nic nevím. Ale ten pocit, ten instinkt vrátit se… je nesnesitelný. Nemůžu ho jen tak ignorovat. Nesu sebou dvacet let shromažďované lásky a většina měňavců přináší jenom měsíc nebo dva za jednu výpravu! Je to jako váha, síla, která mě táhne do úlu.“

„Takže, ty jenom chceš, aby z tebe dostali to, co jsi ukládal?“ zeptala se Morning Rain. Znělo to trochu jako, že má obavy. „Ale oni, tě pak nemusí pustit.“

Flitter se na ni podíval. „A proto tam bez tebe nejdu. Staré Zákony ať se jdou bodnout. Když tam půjdu, tak chci, abys tam byla se mnou po celou dobu.“

„I během té… intimní záležitosti s Královnou?“ zeptala se nejistě.

„Hlavně při tom!“ odpověděl Flitter rychle a znělo to už dost zoufale. „To mě děsí nejvíc!“

Láskyplně se k němu přitiskla. „Neboj se lásko. Budu s tebou.“

***

 

Everfreejský les je pro poníky děsivé místo. Rostliny divoce rostou, zvířatům se daří a mraky se pohybují samy od sebe. Někteří říkají, že to je Discordova práce. Někteří říkají, že to je pozůstatek temné magie, kterou používala před tisíci lety Nightmare Moon. A jiní zase říkají, že poníci zkrotili už všechno a tohle je jenom sbírka toho, co zkrotit nedokázali.

 

Ať tak, či onak, les to byl velkolepý, tak nebezpečný a překypující životem. Flitter neměl problém zapadnout, byl součástí toho lesa. Součást té divoké a děsivé krásy. Všiml si také, že jeho hmyzí křídla jsou pro tohle místo mnohem vhodnější než Morning Raininy, protože se mohl mnohem snadněji jen tak vznášet na místě. Ale čekal na ni. Nikdy by ji neopustil.

 

Bylo už pozdě večer, když konečně dorazili ke vchodu do jeskyně, který hlídali dva měňavci. Vypadali dost bezradně, když dvojici uviděli. Zmateně se na sebe podívali a pak na Flittra. Říkali něco v té bzučivé řeči, které Morning Rain nerozuměla. Vrhla na Flittra tázavý pohled.

 

„To je jazyk Úlu. Ten ve městě to na mě zkoušel taky, ale nerozuměl jsem jeho dialektu.” Vysvětlil Flitter a zase se otočil k měňavci a zabzučel na něj něco v odpověď. Oba strážní se zatvářili ještě zmateněji, ale nezdálo se, že by chtěli oběma návštěvníkům umožnit vstup.

 

Nevýrazně na ně Flitter něco krátce zabzučel nazpátek. Oba měňavci se na něj užasle podívali a ustoupili stranou, aby mohli projít. Flitter se usmál.

 

„Cos jim řekl?” zeptala se Morning Rain.

 

Flitter se usmál ještě víc, tentokrát na ni. „Dvacet let. Nevím, jestli si vedou záznamy, ale tak jako tak jsem je musel všechny překonat.”

 

Morning Rain se zasmála a její hlas se odrážel od stěn tunelu jako ozvěna.

 

Úl vůbec nevypadal tak, jak čekala. Po tom, co probíhali Canterlotem a viděla, jak se měňavci chovají k ustrašeným poníkům spíš očekávala, že tohle bude místo plné zeleného svítícího slizu. Namísto toho to bylo dokonale suché místo s podlahou zarostlou červeným mechem a na zdech byly plástvím podobné šestistranné útvary táhnoucí se podél zdí, přičemž z některých vyzařovalo teplé žluté světlo. Tunely vedly nahoru a dolů stejně často jako zůstávaly v rovině; zřejmá výhoda létající rasy.

 

Flitter přistál na mechem pokryté zemi a Morning Rain rychle následovala jeho příkladu. Mech byl sice na povrchu suchý, ale stačilo, aby se její kopýtko trochu zabořilo a zjistila, že je skrz naskrz mokrý. Byl to poměrně příjemně chladný pocit a navíc se jí zmocnilo podezření, že se v Úlu používá jako zásobárna vody.

 

Zvědavé oči zářící barvami od ocelové šedé až po nebesky modrou se začaly objevovat v šestihranných boxech a lemovaly cestu Úlem. Množství měňavců začalo vzrušeně poletovat kolem Flittra, kladly mu bzučivé otázky a občas se přeměňovali do podoby Morning Rain. Z tónu Flittrových odpovědí bylo poznat, že je většinou odhání pryč. Morning Rain se cítila poněkud divně a moc tomu ani nepřispělo, že přeměnění měňavci začaly vydávat podivné zvuky jejím hlasem.

 

„Ale já doteď nic neříkala. Jak můžou znát můj hlas?” zeptala se Flittra.

 

Ten se jenom usmál. „Je součástí předlohy,” řekl. „Mají to z tvojí aury, to je magická záře vyzařovaná všemi živými tvory a obsahuje mnohem více než jenom vzhled.”

 

Morning Rain se rozhlédla po svých kopiích, které poletovaly kolem, a povzdechla si. „Je to ještě daleko? Tohle je trochu skličující.”

 

„Ne ne, mělo by to být už přímo před námi,” odpověděl jí. Morning Rain to přijala doslovně; tunel končil a vedl přímo nahoru.

 

***

 

Místnost, do které vešli se moc nelišila od ostatních, snad jenom s tou výjimkou, že tam, až na ty osvětlovací, chyběla většina těch šestistranných výklenků, které, jak si Morning Rain uvědomila, sloužily měňavcům jako obydlí.

 

Postava sedící v místnosti nebyla nic menšího, než majestátní. Královna Měňavců byla velká asi jako Celestie, měla podivný chaoticky zakřivený roh a několik párů křídel. Její oči jí propůjčovaly starý vzhled, ale přesto vypadala silná a zdravá. Podívala se na pár s podivným laskavým pohledem, jako babička, která sleduje své pra-hříbata, jak si hrají.

 

„Flittre!” řekla jasným hlasem bez přízvuku, ovšem stále s tím bzučivým podtónem, který měl i Flitter. „Byl jsi pryč velmi dlouho.”

 

„Královno Morphosai,” pozdravil Flitter a sklonil hlavu. „Máte pravdu. A také nemám v úmyslu se dlouho zdržovat.”

 

Královna zvědavě povytáhla obočí. „Doslova překypuješ pozitivní energií. A mám podezření, že ta klisna, která s tebou přišla, bude příčinou.” Nečekala na odpověď a obrátila se k Morning Rain. „Ano… vaše spojení je neporušené, přestože je původní podoba už pryč. Nanejvýš zajímavé.” Podívala se zpět na Flittra. „A zdá se, že oba něco vytváříte.”

 

Flitter zavrtěl hlavou. „To ne. Nemůžu vytvářet lásku čistě pro sebe. Funguje to pouze tehdy, když jsme spolu.”

 

Královna se usmála. „A přesto nadále ukládáš všechno, co z vás vyzařuje. Co nejefektivněji.” A znovu se obrátila k Morning Rain. „Zdravím tě poníku. Jmenuji se Morphosai a jsem Královna a matka tohohle úlu. Jaké je tvé jméno?”

 

„Ehm… Morning Rain,” řekla pegaska poněkud zmateně. Královna se pohybovala podivným způsobem, který ostatním nedovoloval cokoli říct nebo udělat, pokud to sama nechtěla.

 

„Tedy Morning Rain,” řekla Královna okamžitě. „Ty ses starala o mého malého Flittra poměrně dlouhou dobu.” Ušklíbla se. „Copak vám dvěma nyní přinese budoucnost, hmm?”

 

Opět nečekala na odpověď. Obrátila svou pozornost opět k Flittrovi a krátce se dotkla jeho rohu svým vlastním. Její oči se rozšířily a začaly jasně zářit. „Tak moc… ty ji opravdu musíš chtít.”

 

Flitter stáhl svůj roh zpět a pohlédl na Morning Rain. Byl červený až po konečky uší.

 

Královna se zasmála svým zabarveným hlasem. „Ach, už dospělý a přesto tak nezkušený.” Znovu se dotkla jeho rohu, tentokrát už držela oči skoro úplně zavřené, jenom štěrbinkami prosvítalo zářivé světlo. Flitter zrudnul námahou a těžce dýchal. Bylo to pro něj jako věčnost a přitom to nemohlo trvat déle než půl minuty. Náhle se Královna stáhla, úplně zavřela oči a pomalu vydechla. Flittrovi se zamotala hlava a zapotácel se.

 

Královna ho láskyplně objala a vrhla na něj svůdný pohled. „Přeješ si mít tu čest plodit děti vaší láskou?”

 

Flitter chvíli hleděl na Královnu s pusou dokořán. „Ne!” zakřičel. Podíval se na Morning Rain jenom aby zjistil, že je stejně zmatená jako on sám. Rychle přeletěl ke svojí omámené klisničce a chytil ji pevně do svých kopyt, hledajíc podporu.

 

Královna se posadila a na chvíli se zatvářila zmateně, „Ne?” rychle se vzpamatovala a zase se vrátila do svého starého uhlazeného já. „Dobrá tedy, nějaký jiný měňavec se o to postará. Ale proč ta podivná reakce?”

 

Jakmile byla situace bezpečná, a Flitter po jejím boku, vytrhla se Morning Rain ze svojí strnulosti. „My poníci jsme, ehm, monogamní,” řekla. „Flitter se mi zaslíbil a to znamená, že jsem pro něj jediná.”

 

„Ano,” řekla Královna. „Ale on je měňavec. A zaslíbil se ti, když byl přeměněn.” Přešla přes poznámku o jejich ‘neporušitelném slibu’ skoro bez všimnutí. Bylo více než jasné, že každý slib daný v přestrojení byl pro ni zcela irelevantní,

 

„Já myslel vážně každé slovo,” řekl Flitter s vyzývavým výrazem v očích. „Můj slib byl naprosto upřímný.”

 

Královna se tentokrát zdála opravdu překvapena. „Dal jsi mi všechnu svou uloženou lásku, zatímco máš partnerku? Tomu nerozumím!”

 

Ani Flitter ne, „Promiňte?”

 

„Mě máš dávat jenom přebytek,” odpověděla Královna. „Copak vůbec nechceš být otec dětí?”

 

„Ona je poník. Myslel jsem, že poníci a měňavci se nemohou… ehm křížit?”

 

„Jenom v přestrojení,” řekla Královna. „Ale semeno měňavce stejně nemůže nic zplodit bez přidané lásky. Měli jste na to dvacet let.“

 

Morning Rain se podívala na Flittra. „Chce říct, že můžeme mít děti? My dva?”

 

Flitter zamrkal. „Myslím, že ano. I když nemám ponětí, jak převést lásku do nenarozeného dítěte. Myslel jsem, že to je úkolem Královny.”

 

„Každý pár může tak učinit,” řekla Královna. „Úl má více samic s vejci než jenom mě.”

 

„Napůl poník, napůl měňavec,” přemítala Morning Rain. „Co z toho bude?”

 

Královna se na ně usmála. „Kdo ví? Možná měňavec s vlastní podobou poníka. Možná poník jako každý jiný. Nebo měňavec jako každý jiný. Možná něco úplně jiného. Dal jsi mi všechny své zásoby, potřebuješ je zpátky, aby to fungovalo.”

 

Morning Rain a Flitter si vyměnili pobavené pohled, než se podívali zpět na Královnu.

 

„My si lásky vytvoříme ještě spoustu,” řekl Flitter s úsměvem. „Berte to jako dárek na rozloučenou.”

 

„A mnohem víc, než jsme sem donesli,” dodala Morning Rain a napodobila jeho úsměv. „Prostě nám dejte pár měsíců.”

 

Královna přikývla. „To vidím. Ano… nebude trvat dlouho jí nasbírat dost.” Vyšli ven z prostě vypadajícího trůnního sálu a pokynula oběma, aby ji následovali do jednoho z temných tunelů.

 

Morning Rain okamžitě pocítila o hodně vlhčí atmosféru. Jak šli hlouběji a hlouběji, byla tma nahrazována zelenou září, která vycházela skrz slizké blány natažené přes části zdí. Tato část úlu už vypadala přesně podle Morning Raininých představ.

 

„Tohle je komora s vejci,” řekla Královna podivně tlumeným hlasem. Zdálo se, že stěny nějak pohlcují zvuky. „Ukážu ti, Flittre, jak přenášet lásku.” Podívala se zvědavě na Morning Rainino břicho. „I když nemohu říci, jestli tenhle proces bude stejný jako u poníků.”

 

Rychle se přesunula k jedné z membrán, ze které vycházela matná záře. Obrátila se k Flittrovi. „Cítíš to?” zeptala se.

 

Flitter přikývl. „Ano. Vyvíjející se život.” Zamračil se. „A potřebuje nakrmit.”

 

Královna se na něj podívala jako hrdá učitelka na oceněného žáka. „Už víš co dělat. Máš to v krvi.” Kývla směrem k membráně. „Zkus ho nakrmit. Stále bys měl mít ještě něco bokem.”

 

Podívala se na Morning Rain a usmála se. „Tak jako tak, stejně v dohledné době nebudeš hladovět.”

 

Flitter přikývl a opřel svůj roh o membránu. K jeho překvapení byl střed té slizce vypadající věci tvrdý jako sklo, až o něj rohem skoro dřel.

 

Královna Morphosai měla pravdu. Nic se nemusel učit. Larva na druhé straně prostě něco žádala a on jí to dal. Byla to jednoduchá, přirozená věc, jako když klisna kojí hříbě. Vyslal energii ze svého rohu do membrány a ta zase do larvy za ní.

 

Stáhl roh zpátky a zamračil se. Měl pocit, že tam něco chybí. A netrvalo mu dlouho, než přišel na to, co. Nebyla tam vůbec žádná zpětná vazba. Na rozdíl od malého Blueprinta před těmi mnoha lety, larva měňavce na příval pozitivních emocí vůbec nereagovala a nemohl tedy vědět, jestli to udělal správně. Uvědomil si, že u měňavců je to asi naprosto normální, ale stále mu připadalo divné pečovat o něco, s čím se nedá vybudovat žádné pouto.

 

„Fungovalo to, jak mělo?” zeptala se Morphosai Flittra a vytrhla ho tím z jeho úvah. Vypadala, že má trochu obavy.

 

„Ou!” odpověděl Flitter a prudce přikývl. „Ano, šlo to dobře.”

 

„A přesto tě něco trápí,” řekla Královna a zvědavě na něj upírala pohled.

 

Flitter se zase podíval na membránu. „Je jenom divné, když si uvědomím, že ta bytost tam je zcela bez emocí. Malé hříbata chrlí obrovská množství lásky už od okamžiku, kdy se narodí.”

 

„A taky potřebují mnohem intenzivnější péči.” řekla Morning Rain. „Zato se zdá, že tady ti malí se postarají o sebe sami ve svých přihrádkách.” Naklonila hlavu a zamyšleně se podívala na membránu. „Jak jsou staří, když vyjdou ven?”

 

„Třicet měsíců,” odpověděla Morphosai. „Dva a půl roku. Poté ještě zůstávají v Úlu, ve svém domově, naučí se Staré Zákony a pak jsou posláni na sběr.”

 

Morning Rain se zamračila a podívala se na Flittra. „Počkat… Swift Star byl tvoje první přeměna. Kolik ti tehdy bylo let?”

 

Flitter se na ni pobaveně usmál. „A teď přijde chvíle, kdy zjistíš, že jsi spala s pětiletým. Na svou obranu, ale musím říct, že tou dobou jsem byl už naprosto dospělý měňavec.”

 

Morning Rain se na něj dívala zcela bezradná. Otevřela pusu aby něco řekla, ale nic se neozvalo. Zase ji zavřela a zamrkala.

 

Flitter se na ni díval se směsicí pobavení a obav. „No, ptala ses.”

 

Morning Rain si kopyty protřela spánky a povzdechla si. „Ano… ptala jsem se.” Podívala se na Královnu Morphosai. „Můžeme, uh, už jít?” zeptala se.

 

„Samozřejmě,” řekla Morphosai, přičemž lehce přikývla. Vyvedla je zase do místnosti, kde se setkali.

 

„Zajímalo by mě,” řekla Královna a pomalu se otočila k Flittrovi. „Co tě donutilo opustit svou podobu po dvaceti letech? Mám pocit, že to asi nebylo dobrovolně. Instinkt by tě sem nevolal, kdybys měl jiné místo, které bys mohl nazývat Domov.”

 

Flitter zavrtěl hlavou. „Dobrovolné to opravdu nebylo. Královna Měňavců napadla Canterlot a chtěla násilně sklízet na všech uvnitř. Byl jsem vyhnán silným obranným kouzlem, které poníci použili k protiútoku. To mi zničilo podobu.”

 

Morphosai vytřeštila oči. „Další Královna Měňavců, a ukázala naši rasu poníctvu jako nepřátele? To je ovšem hrozná zpráva!”

 

Flitter zavrtěl hlavou. „Nějak nemůžu pochopit, co tím chtěla dosáhnout. Určitě by nemohla sklízet lásku pomocí teroru, ne?”

 

Královna se na něj podívala s bolestným výrazem vepsaným do tváře. „Vlastně,” řekla. „Je tady jeden způsob. Ale je to proti všem Starým Zákonům a taky proti zdravému rozumu, ale velmi zoufalá Královna se o to může pokusit.” Odmlčela se, zřejmě se jí o tom nemluvilo lehce před nezasvěcenými. „Říká se jí Snění.”

 

„Co to tedy je?” zamračil se Flitter.

 

„My měňavci máme moc ovlivňovat mysl jiných bytostí,” řekla Královna, zřejmě především jako vysvětlení pro Morning Rain. „Snění je to samé, jenom je použito na celou populaci. Všichni jsou uvedeni do spánku, vzájemně propojeni svými sny, a tak pokračují ve svých životech, zatímco slouží jako potrava pro Úl.”

 

„To zní… docela milosrdně, když se přihlédne ke všem okolnostem,” řekla Morning Rain.

 

Královna zavrtěla hlavou a povzdechla si. „Je to velmi zoufalý krok. Slepá ulička. Spící poníci totiž mohou být udržováni při životě, ale nemohou mít hříbata. Navíc v takovém snu se mohou setkat pouze s poníky, kteří také spí a jsou spojeni s nimi, ani královna měňavců nemůže přesvědčivě napodobovat několik falešných poníků najednou.”

 

Podívala se na Morning Rain se smutkem v očích. „Ať je to cokoli, rozhodně ne milosrdné, pro obě strany. Ti uvnitř snu jednou přece objeví nedostatky v iluzi, a když si uvědomí, že jsou uvězněni ve falešném světě, pomalu ale jistě zešílí. Láska se obrací v teror, a zatímco královna zůstává v transu a udržuje Snění, její měňavci hladoví, a jakmile i ti zemřou nebo utečou, nebude nikdo, kdo by udržoval při životě poníky.”

 

„To je hrozné!” vykřikla Morning Rain a zavrávorala dozadu. Opřela se o Flittra, aby měla nějakou podporu. Královna přikývla. „Přesně tak. A dokonce i teď, když jsou v bezpečí, jednorožci celé Equestrie začnou vyvolávat další a další odmaskovávající kouzla. Kvůli jedné šílené Královně jsme ohroženi všichni.”

 

Upřela na hosty vážný pohled. „Musím varovat své malé měňavce, kteří jsou na sběru. Je to štěstí, že jste mi dali tuto obrovskou sílu. Budu váš dar potřebovat na svolání nás všech a udržení nás naživu po několik měsíců.”

 

Podívala se na tunel, ze kterého návštěvníci poprvé vstoupili do síně. „Co budete dělat teď?” podívala se na Flittra. „Můžeš se vrátit zpět na místo kde jsi sbírával.”

 

„Oh, to ne,” řekl Flitter. „Musím vidět svého syna.”

 

„Tvého syna?” zeptala se Královna viditelně zmatená.

 

„Vychoval jsem ho,” řekl Flitter s odhodlaným výrazem ve tváři. „To z něj dělá mého syna.”

 

Královna se zamračila, ale nechala svého poddaného v jeho představě a přikývla. „Přesto zde musíte zůstat minimálně přes noc. Les Everfree je po západu slunce nebezpečné místo, i pro měňavce. Po dvaceti letech pochybuji, že zde máš stále svůj příbytek, ale nějaký volný se určitě najde.”

 

Flitter si s Morning Rain vyměnil ustaraný pohled. „Čím déle tady zůstaneme, tím je větší šance, že se zprávy z Canterlotu dostanou až do Trotsborough.”

 

Morning Rain zavrtěla vlavou. „Už dneska ráno to muselo být v novinách. Každý poník čekal na článek o svatbě. Všichni to už vědí.”

 

„Myslíš, že… ti bude vyhovovat, když budeme spát tady?” zeptal se Flitter váhavě.

 

Morning Rain se usmála. „Proč ne? Když jsi ty celých dvacet let žil po našem… pojďme se podívat jaké to je po vašem.”

 

***

 

Morning Rain probudilo otravné bzučení. Jenom ji chvíli trvalo, než si uvědomila, že není jen v její hlavě, ale přichází zvenku jejich příbytku, ve kterém strávili noc. Konstrukce byla velmi robustní, ovšem ne zvukotěsná. Vystrčila ospalou hlavu z šestistranného vchodu a uviděla minimálně dva tucty měňavců rojících se kolem ní. Buď přistáli na vrcholu, nebo stáli pod jejich příbytkem, anebo se prostě vznášeli před vchodem. Stejně jako minulý den, se jich několik ihned změnilo do podoby Morning Rain, když si jí všimli. Všechny kopie na ni vrhly její vlastní šťastný úsměv.

 

„Co tady u sena všichni dělají?” zeptala se sama sebe a promnula si oči.

 

Uslyšela za sebou smích. „Přišli se sem najíst samozřejmě,” řekl Flitter, přišel k ní a něžně ji objal kolem krku. „I já jsem schopný produkovat lásku. A celé tohle místo je jí přímo nasáklé.”

 

Morning Rain se začervenala, když si vzpomněla na minulou noc. Královnina extrakce Flittrem uložené lásky měňavce zřejmě vzrušilo mnohem víc, než na sobě dával znát, a navíc vyhřívaná podlaha jim přiděleného bytu vytvářela velmi intimní atmosféru. A zpráva, že spolu také mohou mít děti určitě taky udělala své.

 

„Nasáklé. Jasně.” vrhla po něm nepříjemný pohled. „Je trochu zvláštní vědět, že se všichni živí naší intimitou.”

 

„Neboj se. Stále jí dost ukládám pro náš malý projekt.” řekl Flitter s úsměvem. „Ale musíš pochopit, že emoce jsou jako vůně… nezáleží na tom kolik jich budeš na sobě mít, všichni kolem tě pořád budou cítit stejně.”

 

Ovšem není překvapení, že připomenutí, že po jejich noci vášně jejich příbytek voněl poněkud jinak, vůbec nezmenšilo Morning Rainin ruměnec.

 

Konec třetí kapitoly

Kapitola čtvrtá