Epilog 2
Junebug
„Haló! Jsme zpátky, paní Rain!“ vykřikl sbor tří identických hlasů. Vlastně jeden místo ‚paní Rain‘ řekl ‚mami‘, ale bylo naprosto nemožné zjistit, která ze tří identických klisniček to byla. Všechny tři byly jednorožky s růžovími hřívami a bílou srstí, a bez Znamének.
Morning Rain si povzdechla a zavrtěla vlavou, ale nemohla se ubránit úsměvu věnovanému celé trojici před dveřmi. „Jsem ráda, že jste si to užily. Jen doufám, že jste tentokrát nezapletli hlavu moc poníkům.“
Celé trio začalo rozdávat takové ty nervózní úsměvy, když se děti snaží vypadat nevinně. Morning Rain se rozhodla, že raději nechce nic vědět. Pokud něco provedly, tak se o tom rodiče dvojčat stejně dozví, už proto, že všechny tři vypadaly stejně.
„Dobře,“ řekla. „Přeměň se zpátky, večeře je skoro hotová.“
„Jen skoro? To si můžeme ještě pár minut hrát, že jo?“ ozvala se klisnička vlevo.
Pravá vážně přikývla. „Ano.“ Podívala se na Morning Rain. „Takže si můžeme ještě chvíli tady v zahradě hrát, ne?“
„Ó ano, prosím?“ přidala se k chóru i třetí.
Morning Rain si je všechny přeměřila přísným pohledem. „Junebug, nenuť mě, abych sháněla tátu, aby tě z nich vybral sám.“
Pravá klisnička zalapala po dechu a podívala se na ostatní. „To on může?“
Klisnička uprostřed přikývla. „Ach jo. Někdo z rodiny to udělat může, pamatuješ?“
Ta vlevo se zamračila. „Hm, opravdu? Já si nevzpomínám.“
„Včera nám o tom říkala!“ řekla prostředí směrem doleva. „Protože on je měňavec a ona je trochu-měňavec., a je to její táta.“
„No jo,“ řekla levá, ale stále zněla trochu nejistě.
Morning Rain zasténala a protřela si čelo kopytem. „Podívejte se holky, už jste se hrály dost, ale teď už opravdu musíme jíst.“ Zase dala kopyto dolů a usmála se. „Udělala jsem chřestovou polévku.“
„Jéj!“ vykřikly dvě klisničky. Ale ta stojící vlevo se jenom kysele zatvářila.
Morning Rain se usmála a ukázala na ni. „Takže ty jsi Sparkleheart.“ Otočila se ke zbývajícím dvěma. „A jedna z vás je moje dcera.“
Dvojice se zklamaně podívala na Sparkleheart. „Óu, podívej, co si udělala, Spark,“ řekla jedna. „Teď už na to přijde.“
„A jedna z vás dvou…“ řekla Morning Rain s mazaným úsměvem, „opravdu nesnáší ovesnou kaši.“
Vůbec ne překvapivě, si obě klisničky udržely dokonale bezvýrazý obličej. Nebudou jí to přece dělat lehké, zvláště po té spoustě problémů, kterými si už musely projít.
Černá postava se objevila za Morning Rain a zvědavě se podívala na ‚Sparkleheart‘. Klisnička se prosmekla ke dveřím a šla za Flittrem.
„Ahoj tati!“ zašeptala a změnila se na růžovo-fialovou pegasku s modrou hřívou. Jediným náznakem, že není normální poník už byla jenom malá černá tečka tam, kde mají jednorožci roh.
„Už zase pletete mámě hlavu?“ zeptal se tiše měňavec se širokým úsměvem.
Junebug se podívala na svou mámu, která stále stála ve dveřích a upřeně sledovala sousedovic dvojčata.
Usmála se a mrkla na dvě klisničky, které neustále sledovaly Morning Rain, aby tu skvělou hru nepokazily.
„Ona na to přijde,“ řekla tiše a došla ke stolu. Milovala chřestovou polévku.
~ KONEC ~