Navždy věrná

ORIGINÁL

Autor: Konseiga

Překlad: Draim

 

 

Za celou tu dlouhou dobu co úřadovala jako Equestrijská princezna, Celestie nikdy nezažila nic tak smutného, jako tohle.

 

Všichni obyvatelé Ponyvillu porušili krásu letního dne, a oblékli se do oblečení čistě černé barvy. Černé tapiserie byly umístěny na všech budovách, včetně knihovny, kde se pohřeb konal.

Jak Princezna Celestia čekala, Twilightiných pět nejlepších kamarádek obsadilo místa hned vepředu.

 

Rainbow Dash měla oči zarudlé a oteklé, tvář měla pokrytou slzami a ústa měla sevřené v ponuré lince.

 

Applejack jen zírala do země, její ticho přerušovaly pouze padající slzy.

 

Fluttershy měla tvář zabořenou v kopytech a tiše plakala, spolu s Angelem po jejím boku. Pro jednou králíčkovi chyběl arogantní a rozzlobený výraz, nahradil ho pohled nekonečného smutku.

 

Rarity neustále vrtěla hlavou a mumlala si pro sebe, „Nestalo se to. Nemělo se to stát…“

 

Pinkie Pie se zdála naprosto bez energie. Měla jeden černý balónek přivázaný k ocasu, který se volně houpal ve větru. Růžový poník neplakal ani si nic neříkal, jenom zírala před sebe na začátek procesí.

 

Šest hřebců, oblečených v černé se sklopenýma očima, neslo na zádech tmavou dřevěnou rakev. Rohy rakve byly ozdobeny fialovímy šesticípými hvězdami. Spike vedl procesí, s hlavou vztyčenou a slzami volně tekoucími. Uviděl Princeznu Celestii a odpoutal se od procesí, aby se postavil vedle ní.

 

S pohledem upřeným dopředu, Celestie sledovala, jak šest hřebců pomalu postavilo rakev na zem. Jeden z nich nervózně vystoupil dopředu.

 

„T-Twilight Sparkle byla vzorem pro poníky celého světa…“ koktal.

 

Rainbow Dash ho okamžitě přerušila, „Vypadni pryč, než ti napětkrát zpřelámu všechny nohy!“ zavrčela míříc kopytem do dálky.

 

Šest hřebců se tryskem hnalo pryč, co jim kopyta stačila. Duhová pegasí klisna si něco polohlasně zabručela a otočila se k davu.

 

„Chtěla bych jen říct, že jsme neztratili jenom přítelkyni,“ začala a ukázala na čtyři truchlící klisny, „To by bylo sobecké. Včera, celý Ponyvill – ne celá Equestria ztratila, jednoho z nejlepších přátel jakého by si kdokoli mohl přát. Bylo to při bouři, která se nějakým způsobem dostala mimo kontrolu Cloudsdale.“

 

Rainbow potáhla, „Twilight byla ta nejinteligentnější badatelka, která kdy existovala. Neustále jsem ji dráždila tím, že je intelektuál…“ odmlčela se, aby zadusila vzlyk, „Ale ona se vždy snažila každému pomoct a nabídla pomocné kopyto, kdykoli někdo požádal.“

 

Applejack sebrala klobouk ze země a postavila se vedle Rainbow. Když položila klobouk na rakev, řekla tiše, „Twilight byla také ten nejpoctivější poník ze všech. A i když nebyla nejsilnější, byla si se všemi námi rovna.“

 

Fluttershy se k nim připojila, obrátila se na dav, „Když T-Twilight poprvé přišla do Ponyvillu, vyděsila mě,“ její hlas se zlomil a musela se několikrát nadechnout, než mohla pokračovat, „Ale rychle se z nás stali přátelé a já se nikdy nesetkala s laskavějším poníkem. Všechno co dělala, bylo pro dobro druhých. Vždy se nejdřív ujistila, jestli jsou šťastní ostatní, a když ne, neváhala a pomáhala, kde mohla…“

 

Rarity se připojila ke svým kamarádkám, „Vždycky nám naslouchala bez ohledu, jak mohly být naše problémy bezvýznamné. Vždy naslouchala a vždy pro nás měla radu… byla to nejnádhernější stvoření, které jsem kdy potkala.“

 

Pinkie Pie jen pomalu dokráčela k rakvi. Potichu se rozhlédla po publiku a svých přátelích, a jen tam stála.

 

„Twiláááááááááit!!! Prosím vráááť sééé!“ najednou začala naříkat jako nikdy v životě a opřela se předníma nohama o rakev.

 

„Božínku…“ povzdechla si Rarity a objala brečícího růžového poníka. Pinkie něco vykřikla a opřela se jednorožci o rameno.

 

„Proč? Proč musela odejít?“ naříkala dál. Rarity ji poplácala po zádech, ale mlčela.

 

Princezna Celestia se oddělila od davu a pomalu začala kráčet dopředu. Spike ji následoval s tváří bez výrazu. Pomalu se podívala na pět plačících poníků a na rakev, pak se otočila čelem k publiku.

 

„Bez ohledu na to, jaký byl váš osobní názor na Twilight,“ pomalu oslovila dav, „Pamatujte, že tento jednorožec byl vždy upřímný, věrný, laskavý, velkorysý a šťastný poník. Byla výborný rádce, věrný student a opravdový přítel.“ Položila bílé kopyto na rakev, přičemž ji obalila svojí magií a pomalu spustila do šest stop hluboké díry.

 

„Odpočívej v pokoji, můj Věrný Žáku.“

 

~ * ~ * ~ * ~

 

„Sestro, nemůžeš pořád jenom truchlit,“ pobídla Luna bílého alicorna.

 

„Proč ne?“ dožadovala se zuřivě Celestie odpovědi, držíc v kopytech obrázek Twilight jako malé

klisničky. „Proč nemám právo truchlit pro svého nejvěrnějšího studenta?“

 

„Království jde dál Tio,“ řekla Luna tiše, „Nemůžu ho vést sama.“

 

„Já to zvládala tisíc let.“ Odsekla Celestie.

 

Luna sebou trhla, ale její hlas byl stále měkký, „Já vím, ale já to nedokážu, vyšla jsem ze cviku. A potřebuji tvoji pomoc.“ Tmavší alicorn se posadil vedle svojí sestry, „Víš, taky mi chybí.“

 

„Nemusíš to dělat.“

 

„Ale potom by ti už bylo všechno jedno…“ zamumlala Luna tiše.

 

Celestia otevřela ústa, aby svou sestru poslala pryč, ale byla přerušena. Pramínek černého ohně se na malou chvíli zhmotnil ve vzduchu a vypadl z něj svitek, přímo před očima obou sester.

 

Celestia byla příliš ohromená, než aby se mohla pohnout, „Nikdo neví jak mi takhle posílat zprávy. Nikdo kromě ní.“

 

Luna rychle popadla svitek svou magií, odstranila pečeť a rozvinula ho. Pergamen byl obarven podivnými červenými skvrnami a celkově vypadal dost špinavě, jakoby se předtím válel ve špíně. Luna rychle přeletěla očima prvních několik řádků a zbledla.

 

„Co tam je?“ zeptala se Celestie.

 

„Ty to opravdu nechceš vědět.“

 

„Přečti to.“

 

„Ne.“

 

„LUNO. Přečti. To. Teď. HNED!“

 

Luna zamrkala, přenesla si pergamen do výše očí a odkašlala si.

 

 

„Drahá Princezno Celestie,

 

Celá ta léty, kdy jste mě vyučovala, jsme se nikdy nedotkly téma smrti nebo života po smrti. Proč tomu tak bylo? Záměrně jste se mě snažila držet v nevědomosti nebo jste to sama nevěděla? Je to zvláštní místo, smrt. Je tu velmi tmavě a chladno. Ale já zjistila, že stačí na něco intenzivně myslet a ono se to tady jednoduše objeví! Je to opravdu úžasné. To kouzlo tady prostupuje všechen vzduch kolem mě. Opravdu, cítím se silnější než kdykoli předtím! Přesto jsem trochu osamělá. Zdá se, že jsem tady jediný poník, i když občas slyším zvláštní šepot. Pokaždé když se snažím zjistit, odkud přichází, utichne a já nic nevidím. Ale snad se mi podaří vám poslat tenhle dopis zpátky do existence. Oh, promiňte, asi jsem teď trochu vlezlá. Stýská se mi po vás, Princezno. Stýská se mi po mých přátelích v Ponyvillu, a ze všech nejvíc se mi stýská po Spikovi. Mohla byste jim vyřídit, že je pozdravuju? Budu studovat kouzlo smrti. A možná najdu způsob jak se dostat zpátky.

 

Váš Věrný student,

Twilight Sparkle“

 

 

Luna dočetla dopis a nechala ho spadnout na zem. Celestie zpopelavěla, oči se jí rozšířily, až bylo vidět jak je má podlité krví.

 

Neexistuje žádný způsob, jak…“ zamumlala Celestia.

 

„Co budeme dělat?“ zeptala se Luna.

 

„Pošli oddíl stráží do Ponyvillu,“ instruovala Celestie, „Ty tam jdi taky. A pokud budete moct, zabavte všechny zfalšované dopisy.“ Její slova zněla prázdně a bez života, když je bílý alicorn vypouštěl z úst.

 

„A jak je najdeme?“

 

Celestie jenom pokrčila rameny.

 

~ * ~ * ~ * ~

 

Další chomáč černého kouře se objevil později ten samý den a Celestii spadl do kopyt svitek. Okamžitě propustila dvojici, která před ní zrovna stála (právě procházeli těžkým rozvodem a bojovali spolu o to, kdo dostane na starost jejich hříbě) a rychle rozvinula svitek.

 

 

Drahá Princezno Celestie,

 

Dnes jsem našla tu nejúžasnější věc ze všech, světlo! Mám pocit, že bych tady mohla žít navždy, až z toho ztrácím přehled o dnech. Doufám, že tyhle dopisy ve svém smyslu dosahují jisté účelnosti, nerada bych, aby byly příliš zdlouhavé! Myslím, že si obě dobře pamatujeme, co se stalo minule.

Tak či onak, zpět k mému nejnovějšímu objevu; zjistila jsem, že když se dostatečně soustředím na nějaké místo, můžu na něj dovést nějaké světlo. Podle mého zkoumání, smrt je velmi velký, fádní svět. Pořád se mi zdá, že sílím a ten pocit si plně užívám. Je to, jako bych vnímala všechno najednou! Zatímco píšu tenhle dopis (popravdě ho píši, jenom abych zůstala ve cviku), mé světlo stále roste a roste a je stále jasnější a jasnější! Je zde mnohem jednodušší zvedat těžké věci, zatím unesu celý klavír, a můžu se teleportovat celé míle daleko!

Oh, nerada bych byla zase vlezlá. Mohu si jenom představit jaké to pro vás je. Vy jste nejmocnější poník na světě, ne? Tak to vypadá, že jsem v tomhle světě taky Princezna!

 

Navždy Věrná,

Twilight Sparkle

 

 

Celestie odmítla všechny ostatní návštěvy na celý zbytek dne, a večer měla problém usnout.

 

~ * ~ * ~ * ~

 

 

Drahá Princezno Celestie,

 

Jsem si docela jistá, že jsem teď o mnoho silnější, než kdykoli během života. Těžké úkoly se zdají triviální, až sotva stojí za můj čas! Pořád slyším šepot, ale neděsí mě, je povzbuzující. Je docela pěkný. Vždycky mi něco slibuje nebo povzbuzuje k tomu, abych pracovala rychleji a tvrději. Tak trochu mi připomíná vás.

Mimochodem, minulou noc jsem navštívila Rainbow Dash. Pokud bych mohla říct, tak spala. Měly jsme krásný rozhovor, až z toho začala plakat. Asi ještě nepochopila, že pláč je zbytečný. Jasně jsem mrtvá, ale všichni poníci musí jednou umřít, že jo? Říkala, že si přeje, aby mě mohla znovu vidět, a proto se budu snažit ještě víc, abych tu cestu zvládla.

Začíná tu být chladněji. Skoro už necítím kopyta, ale stejně vám budu psát, nebojte. Ani moc mi to nevadí, kromě toho, zvuk mojich kopyt se ozývá i když stojím. Přála bych si, abych zde nebyla sama.

 

Váš Věrný Přítel,

Twilight Sparkle

 

 

Celestie znovu polkla. Zatímco spala, objevily se u její postele tři svitky a teď se je snažila co nejrychleji přečíst. První nechala spadnout a popadla druhý.

 

 

Drahá Princezno Celestie,

 

Myslím, že jsem to dokázala! Našla jsem způsob, jak už nebýt sama! Mám hypotézu, že kdyby se mi povedlo nějakého poníka chytit v jeho vlastní smrti a dovést ho sem, možná bychom tady mohli spolu žít navždy! Nebylo by to úžasné?

Znovu jsem navštívila Rainbow. Vypadala příšerně, teda pokud se jí o tom jenom nezdálo. Její hříva byla rozcuchaná a celou dobu brečela.

Celou dobu.

Mimochodem, už tolik nemluvila. Držela se mě, plakala, a prosila, abych odešla. Snažím se pochopit, jak přesně smutek funguje. Říkala jsem jí znovu a znovu, že smrt je opravdu lepší místo, ale za následek to mělo to, že brečela ještě déle.

Podařilo se mi teleportovat patnáct mil! To už je opravdu výkon i pro mě! Nemyslím, že byste to dokázala. Asi znovu navštívím Rainbow Dash. Možná jsem našla někoho, kdo by tady mohl být se mnou.

 

Věčně s Pozdravem,

Twilight Sparkle

 

 

Celestiny oči se rozšířily, když odhodila druhý a vzala třetí svitek.

 

 

Drahá Princezno Celestie,

 

Rainbow Dash říká, že je připravená se ke mně připojit. Věděla jsem, že mi bude věrná. Koneckonců, jsem jiskra, která nás šest svedla dohromady. Ale ne, to zní trochu namyšleně, ale to je v pořádku. Není tu nikdo, kdo by mě mohl zastavit.

Pokud vše půjde dobře, Princezno, tak se Rainbow už brzy ke mně připojí ve smrti, velmi brzy. Tento dopis bude trochu stručnější, protože mám velké plány, ale nebojte, budu psát nadále, jakmile zjistím, jestli to bude fungovat.

 

Váš Nedočkavý Student,

Twilight Sparkle

 

 

Celestie hleděla do dopisu ještě dlouho potom, co ho dočetla, znehybněná šokem.

 

„Celestie!“ přiběhla Luna do Celestiina pokoje, „Tio, něco jsme našli!“

 

„Plagiátora?“ zeptala se Celestie rychle s obrovskou nadějí v hlase.

 

„Ne,“ odpověděla Luna, „Je to Rainbow Dash. Ona… je mrtvá.“

 

„Mrtvá?“ vykřikla Celestie, „Jak zemřela?“

 

„My… nevíme.“ Odpověděla Luna se sklopenýma očima, „Jediné vodítko bylo psaní na zdi. Bylo ale velmi zvláštní.“

 

„Psaní? Psaní jaké?“

 

„Rainbow to napsala sama,“ odpověděla Luna, „Krvavým kopytem.“

 

„A CO tam napsala?“

 

„‘Jdu za ní.‘“

 

~ * ~ * ~ * ~

 

 

Drahá Princezno Celestie,

 

Funguje to! Díky hvězdám za to! Rainbow Dash je tu se mnou, a celé se to tady rozzářilo! Teď je tu barva, už žádná černá a bílá. Možná, že brzy budeme mít i trávu a některé stromy!

Rainbow samotná je nadšená. Dokáže létat rychleji, než kdykoli předtím, zkrátka to tady miluje. Už jsme zkusili spoustu věcí, a ve skutečnosti jsme si i vážně promluvily. Shodli jsme se, že sem musíme nějak dostat i ostatní.

Je to fascinující. Jediné co opravdu cítím je prázdnota. A chci více od všeho! Jsem tak silná, jak jen můžu být, a už mám i přítele. Ale stačí jeden přítel?

 

Váš Osamělý Student,

Twilight Sparkle

 

 

„Tio, co když jsou ty dopisy opravdu od Twilight?“ zeptala se Luna váhavě.

 

„Jestli to je pravda, tak brzy přijdeme o další čtyři poníky,“ zašeptala Celestie v odpověď, „Ale přece to není možné. Znala jsem mnoho mocných kouzelníků, a nikdo z nich nikdy nedokázal prolomit závoj smrti. Prostě to není možné.“

 

„To ano, ale byl některý z nich Element Magie?“ odpověděla Luna, ale přerušil ji další obláček černého ohně.

 

 

Drahá Princezno Celestie,

 

S Rainbow jsme se shodly, Pinkie Pie by byla výborný doplněk ve smrti. Ona opravdu dokáže oživit všechno, s čím přijde do styku, takže je jenom logické, aby byla další na řadě. Smíchu je ve smrti nedostatek, kupodivu.

Tak trochu jsem si uvědomila, že jsem zabila Rainbow Dash. No, jedna moje část si to uvědomila. A chcete vědět co je na tom legrační? Nezajímá mě to! Nezajímá mě, že jsem poníkovi vzala život; ve skutečnosti je to docela dobrý pocit. Cítila jsem se, Jako bych vládla oběma světům. Života a Smrti.

Nemyslím, že byste dokázali udělat cokoli, abyste mě zastavili.

 

Váš Všemocný Student,

Twilight Sparkle

 

 

„Běž!“ řekla Celestie. Luna zmizela, jak se snažila dostat do Sugarcube Corneru včas.

 

„Ach, Twilight,“ zabořila Celestie obličej do svých kopyt, „Co se s tebou stalo?“

 

~ * ~ * ~ * ~

 

 

Drahá Princezno Celestie,

 

Viděla jsem Princeznu Lunu v Sugarcube Cornu. Vy jste ji poslala, aby Pinkie připravila? To bylo pěkné gesto. Luna hodně křičela, když se Pinkie zhroutila na zem.

Věci jsou nyní o hodně jasnější. Navzdory tomu, že nemůže používat kouzla, Pinkie Pie se podařilo sehnat balónky, stuhy, konfety a další nezbytné doplňky. Pevně věřím, že budu moct její život studovat o něco víc a pečlivěji než když jsme žily.

Ale teď? Kašlu na studium. Potřebuji více přátel.

Další přátele. Možná, že bych sem mohla dovést Fluttershy. Nevím jak je na tom Applejack, má přece jablečnou sezónu a bude mít moc práce. A Rarity bude potřebovat trochu času, aby se postarala o svou malou sestru.

 

Váš Lhostejný Student

Twilight Sparkle

 

 

„Zklamala jsem,“ řekla Luna nešťastně, když vstoupila do dveří.

 

„Já vím,“ odvětila Celestie smutně. „Nemyslím, že bychom s tím mohly cokoli udělat.“

Další dopis vyskočil z ohně.

 

 

Drahá Princezno Celestie,

 

Pinkie i Rainbow se líbí představa, že by ve smrti spolu s námi byla i Fluttershy. Dneska jsem ji navštívila a už jenom z toho skoro zemřela strachy. Klidně jsem jí vysvětlila, co s ní máme v plánu. Sice omdlela, ale myslím, že mě slyšela.

Víte co říká staré přísloví? Pokud jsou dva poníci spolek, tak tři jsou už dav? Je to tady mnohem živější než předtím, ale stále je tu ta bolest. Rainbow Dash říká, že jí to bolí taky.

 

Věčně s Pozdravem

Twilight Sparkle

 

 

„Její dopisy jsou čím dál kratší,“ poznamenala Luna.

 

Den proběhl už bez dalších dopisů od Twilight. Celestie začala opět normálně vládnout, i když jí to šlo velmi těžko. Stráže postřehly její obavy a zůstaly ve střehu téměř po celou dobu, připravení na všechny potencionální hrozby, které by chtěly ohrozit jejich milovanou princeznu.

Byl večer, když přišel další dopis. Celestie se dívala z okna, když se zjevil a přistál jí na ocase.

 

 

Drahá Princezno Celestie,

 

Fluttershy je s námi. Je trochu v šoku, ale dostane se z toho. Pinkie a Rainbow se ji snaží utěšit, jak se zdá, můj vzhled ji trochu děsí.

Opravdu nevím co se děje. Myslím tím, že moje oči jsou teď plné černi, ale stále vidím. Ale na tom nezáleží, ne?

Navštívila jsem Rarity. Chudinka se zbláznila a zavřela se u sebe v obchodě. Opravdu si myslím, že to bude jenom milosrdné odvést ji z toho světa. Cheerilee se to snaží přijmout stejně. Myslím, že Sweetie Bell by byla ideální kandidátka na přijetí mezi nás, ne?

Brzy se k nám připojí.

 

Pod tímhle dopisem žádné oslovení nebo podpis nebyl.

 

 

„Tio,“ zamumlala Luna, která zrovna přicházela

 

„Nech mě hádat,“ začal bílý alicorn temně, „Fluttershy je mrtvá.“

 

„Mhmm,“ přesvědčila smutně Luna, „Ztrácíme Elementy jeden po druhém.

 

„Opravdu je tomu tak.“

 

~ * ~ * ~ * ~

 

 

Drahá Princezno Celestie,

 

Jsme už skoro kompletní. Jediné co potřebujeme je Applejack.

Mám krev na kopytech. Je to pocit přesně takový jaký by to měl být. Zabila jsem čtyři ze svých nejlepších přátel. Ale je to pro dobrou věc, ne?

Jedna moje část křičí, trvá na tom, že bych neměla ten pocit, prázdnoty, že bych s tím měla přestat. Navštívila jsem Applejack. Řekla jsem jí, že jsme všechny tady, mrtvé, a že si přejeme, aby se k nám připojila. Vypadala jako troska, ztratila nás všechny během několika dní. Bude to milosrdné vzít ji sebou.

Náš svět se divoce rozrůstá. Máme stromy, trávu a dokonce i mírný vánek. Slunce tady není, i když bezvadně vidíme. Doufám, že se tady bude Applejack líbit stejně jako nám ostatním.

 

Váš Věrný Student

Twilight Sparkle

 

 

~ * ~ * ~ * ~

 

 

Princezno Celestie,

 

Všechny jsme tady. Je to úžasné. Všechny holky vás pozdravují. Je to hezký pocit mít zase všechny své přátele tady. A teď už nemůžeme nikdy zemřít!

Rozhodly jsme se, že nicméně potřebujeme více poníků.

 

Gratuluji, Princezno. Jste první na seznamu…