Autor: boardgamebrony

Překlad: Draim

Princezna Noci se podívala na malého mořského poníka, který upřeně sledoval její hřívu. Venkovní zahrada Canterlotského zámku bylo pěkné a tiché místo, teda až na občasné procházející stráže, Princeznu a poníka po jejím boku.

„Promiňte, ale kdo jste a proč zíráte na moji hřívu?“ Zeptala se Luna.

„Jmenuji se Ruby Shell, jsem sestra velvyslance našeho mořského národa, ale teď máme vážnější problém,“ řekl červený poník, „Zdá se, že máte něco ve vaší hřívě.“ Luna si chvíli prohlížela klisnu v její namodro nabarvené vestě. Její zelené oči bedlivě zkoumaly Luninu hřívu skrz pár miniaturních brýlí. Zvedla lupu a přikývla, „Ano. Obávám se, že to bude, jak říkám. Luno, máte v hřívě vnímající život.“

Princezna jenom zírala a pak se začala smát. „Ach, ale nenechte se mýlit, jste dobrý bavič. Jak by mohlo něco žít v mojí hřívě? Skládá se z nádherného pole hvězd, galaxií a mlhovin a kolem toho všeho krouží kosmická hmota vesmíru a slunečních vln.“

„Ano, to všechno je pravda,“ řekla Ruby Shell, „Ale to je také důvod proč jste se dostala do téhle ošemetné situace, protože pokud se nemýlím, právě tam začal závod v dobývání vesmíru.“

Luna se dál smála. „To je zajímavé. Ale opravdu nevidím možnost jak…“

Malý výbuch rozerval hvězdu uvnitř Luniny hřívy. Rozpoutala se tím miniaturní vlna, která se začala rozšiřovat do okolního vesmíru a zvolna měnila barvu Luniny hřívy.

„Co to bylo?“ zakřičela.

„Vypadá to, že orbitální děla rozervala nedalekou hvězdu. Luno, nejenže máte ve hřívě rasu mezihvězdných bytostí, ale zdá se, že jsou ve válce.“

„Ale ne!“ Luna se chytila za hřívu a sledovala zbytky výbuchu „Co mám dělat?“

„Nevím, ale můžu zjistit nějaké informace o té rase, pokud mi budete ochotná odpovědět na několik otázek.“

„Ano! Cokoliv!“

„Jak často si myjete hřívu?“

Luna nechala svou hřívu být a odvrátila tvář, aby nebylo vidět, jak zrudla, „Ehm…“

„Kdy jste si ji v poslední době umyla?“ pokračovala Ruby.

Luna začala rýt kopytem v zemi před sebou „Moje hříva moc dobře nesnáší vodu. Vždyť je to vesmír! Proč bych se o ni měla nějak starat? Zvládá to sama!“

Ruby povytáhla obočí, „Luno, chcete říct, že jste si víc než tisíc let neumyla hřívu?“ Luna se znovu odvrátila, ale přikývla. „Není divu, že se vám v ní vyvinul mikroorganismus až do kosmického věku. Dala jste jim k tomu ideální příležitost a dostatek času, až se z nich vyvinula mezihvězdná civilizace.“

„Dostaňte je pryč!“

„A proč?“ zeptala se Ruby, „Zdá se, že to tam je docela útulné. Teda kromě toho že odpálili jednu hvězdu.“

„NE! Je to můj Hřívsmír!“ zakřičela Luna na Ruby, ale vítr jí nahrnul hřívu přímo před obličej.

„Zdá se, že postavili mnoho těžařských kolonií na zelené planetě poblíž konce známého vesmíru.“

„Našli rudy uvnitř Ulysses,“ zděsila se Luna a natočila špičku hřívy k sobě.

„Vy jste pojmenovala hvězdy ve své hřívě?“ podivila se Ruby a obě přitom zíraly, jak malý výbuch rozerval jednu z těžařských lodí, která právě opouštěla Ulysses. Ruby zalapala po dechu, „Sabotáž!“

„VYPADNĚTE Z MOJÍ HŘÍVY!!“ zařvala Luna Královským Canterlotským Hlasem, až se to rozléhalo po celé hřívě a všechny vesmírné koráby se zatřásly. Flotila těžařských lodí se otočila k malému světelnému otvoru, který se otevřel přímo před nimi. Jedna po druhé v něm mizely, až se konečně za nimi zavřel. Zůstaly po nich jenom nějaké ty trosky, co se volně potulovaly v Lunině hřívě.

„Haha! I tato malinká rasa respektuje autoritu Princezny Noci!“

Kruh světla se otevřel v Lunině ocasu. Letka lodí vystoupila do prostoru ocasového a zamířila k nejbližší hvězdě.

Secret: Tady jsem dostal záchvat smíchu, bohužel to bylo ve škole během matiky :DD

Ruby je pozorně sledovala, „Zdá se, že otevřeli warpovou bránu do Ocasmíru.“

„Žádný Ocasmír nebude!“ začala křičet Luna a divoce se roztočila, jak se snažila podívat na vlastní ocas. Jeden strážný stál kousek bokem a vyděšeně sledoval, jak Princezna nahání svůj vlastní ocas. „ODEJDĚTE, VETŘELCI!“ potom se obrátila na strážného, který sebou vyděšeně škubnul.

„Vyhlas poplach! Dojdi pro Celestii! Řekni jí, ať přijde, je to otázka vnitřní bezpečnosti! BĚŽ!“ strážný jenom zmateně přikývl a tryskem vyrazil pryč. Luna se zase otočila na Ruby, „Ruby, dostaňte je ven!“

„Počkejte chvíli, třeba vaše sestra bude mít nějaký nápad, jak to vyřešit.“

O méně než minutu později přiletěla Princezna Celestie z vrcholu jedné z věží, „Ano má drahá sestro? Prý se děje něco vážného.“

„Je tam válka!“ zanaříkala Luna.

Celestie vytřeštila oči? „To snad ne! Toho jsem se bála. Kde je ta válka?“

„V MOJÍ HŘÍVĚ!“

Celestie se několik okamžiků nehýbala. Najednou byl její obličej bez výrazu a naprosto nečitelný.několikrát zamrkala, při pohledu na ten prapodivný tanec, který její sestra zase začala předvádět a točit se dokola, dokud se nezakousla do ocasu a upřela pohled zpět na Celestii. Sklopila uši a s očima plnýma smutku žalostně pronesla, „Oni odpálili Sofokles.“

„Koho?“ Zeptala se Celestie.

Ruby postoupila vpřed, „Myslím, že to bylo jméno jedné z hvězd uvnitř její hřívy.“

„Ty sis pojmenovala hvězdy uvnitř svojí hřívy?“ podivila se Celestie a pozorně si prohlédla Lunin soukromý Hřívsmír.

„A teď jsou v mojem ocasu!“ Luna dosedla na zem a začala zadkem šoupat po zemi. Ruby ji okamžitě zastavila.

„Opatrně Vaše Veličenstvo! Taková agresivní taktika by mohla být považována za akt války.“

„Co se děje uvnitř tvojí hřívy a ocasu?“ chtěla vědět Celestie.

Ruby pochopila, že bránit Luně ve válení po zemi je marné a tak se otočila k Celestii, „Zdá se vaše sestra si nikdy nemyla vlasy a působením věků se jí tam vyvinula vnímající rasa, která se dostala vývojem tak daleko, že je schopná kosmických letů a nyní začala mezihvězdný konflikt, kde používají orbitální pulsní děla, aby bojovali napříč celým Hřívsmírem. Už takhle zničili jednu hvězdu a zaútočili na kolonii na planetě Ulyses. Pokud rychle nenajdeme nějaké mírové řešení, je v sázce celý vesmír uvnitř Luniny hřívy a casu.“

„Oni bombardují Juno!“ řekla Luna, sledujíc malé obláčky kouře kolem středu jejího ocasu, a začala se válet po zemi ještě zuřivěji.

„Neexistuje žádný způsob jak přejít k mírovým vyjednáváním?“ zeptala se mořského poníka Celestie.

„Nejsem si jistá,“ řekla Ruby Shell, „Boje jsou intenzivní a jsem si jistá, že těžební kolonie na Ulyses byl civilní cíl. Než začnou mírová jednání, mohlo by být už pozdě.“

„Umyjte je! Zaplavíme je přívalovou vlnou sprchového šampónu!“ zařvala Luna ze svojeho oblaku prachu, který se jej činností vytvořil.

Ruby se k ní obrátila, „Jejich lodě mohou být chráněny proti takovému útoku a my bychom mohli zasáhnout civilisty. Takový manévr by navíc naprosto vyloučil jakoukoli šanci na smír.“

„Správně,“ souhlasila Celestie, „A nemyslím, že vyhubení celé rasy by bylo správné a že by kdokoli měl právo to udělat.“

„JSOU TO VŠI!“ zařvala zoufale Luna, „Oni se nepočítají! AHHHH!“ Malá černá díra se otevřela poblíž konce Lunina ocasu.

„Už aktivovali zbraně hromadného ničení!“ vykřikla Ruby, když si prohlédla temnotu rostoucí od konce ocasu, „Musíme jednat rychle!“

„Drahá sestro,“ začala Celestie, když přišla blíž, „Nemůžeme tu rasu zničit, ale můžeme se toho problému zbavit. Budeme ti muset oholit celou hřívu a ocas.“

„NEEEEEEEEE!“ zařvala Luna a otočila se, aby viděla na černou díru, razící si cestu přes její Ocasmír.

„Musíme to udělat,“ Celestie pokynula na strážného stojícího bokem a on donesl pár diamantových nůžek, „Tyhle nůžky dokážou ustřihnout jakoukoli hřívu, i tu moji.“řekla Celestie, „Nehýbej se Luno…“

---

Luna se zrovna dívala na noční oblohu, když k ní přišla Celestie. Pleš a bezsrstý ocas byly dost dobré vysvětlení pro Luniny oči plné slz a smutek vznášející se ve vzduchu. Celestie se posadila vedle ní a objala ji.

„Je mi líto, že ti v hřívě vypukla válka.“

Luna nic neodpověděla a ani se na svou sestru nepodívala.

„Mám pro tebe dárek,“ řekla Celestie. Zvedla pozlacenou krabici a položila ji před svou sestru. Luna se podívala dolů, otevřela ji a zase v šoku vzhlédla. Otočila se na svou sestru, jejíž hříva ztratila polovinu své délky, ale přesto se její majitelka zářivě usmívala. Luna zvedla náhradní hřívu a ocas v odstínu východu slunce a nasadila si je. Ocas lehce držel na skoro neviditelném pásku.

„Cítím se… divně. Počkat,“ zarazila se Luna, „Umýváš ji…?“

„Ano,“ odpověděla Celestie, „Každý den. Není to tak těžké, opravdu.“ A ještě jednou objala svou sestru.

„Kde jsou moje staré vlasy?“

„Někde ve vesmíru. Teď už daleko za Měsícem. Nedělej si starosti.“

Luna se dívala na noční oblohu a myslela na své hvězdy.

KONINEC

pozn. překladatele:

Hřívsmír vznikl podle ManeVerse a Ocasmír podle TailVerse