Legenda o Lovci

Autor: Draim

Žil byl jednou jeden lovec. A nebyl to obyčejný lovec, byl to ten nejlepší lovec v Západních lesích.

Všichni ho znali a často ho najímali na lov. On to totiž nebyl jenom nejlepší lovec, byl to hlavně dračí lovec. Nejlepší dračí lovec v celých rozlehlých a draky sužovaných Západních lesích. Draků ulovil už stovky, ne-li tisíce.

Byl jediný komu se povedlo ulovit od každého dračího druhu alespoň čtyři kusy a dračích druhů jsou desítky, přesný počet znají jenom lovci. Nicméně můžeme rozlišit pět hlavních odvětví- ohniví, vodní, zemní, vzdušní a mystičtí (ty poslední ovšem nedokázal ulovit nikdy nikdo).

Lovci se většinou soustředí pouze na jedno z těchto odvětví, ale náš lovec, ten nejlepší, loví úplně všechny, jenom mystického nikdy neulovil. Říká se, že z každého zabitého draka si bere trofej, buď jeden ze špičáků, nebo velikou šupinu ze středu jeho hrudi. Ze šupin si skládá brnění, už takových vyměnil několik a ze zubů, jak se povídá, skládá obrovskou mohylu někde uprostřed lesů.

Ale on si tento lov neužíval, smutnil pro každého padlého draka. Kdysi, před stovkami let, totiž draci byli uznávaní pro svou obrovskou moudrost a vědění. Tehdy, po neštěstí, které změnilo lovcův život, vyhledal toho nejstaršího a nejmoudřejšího z draků a žádal ho o radu. Tento drak patřil mezi mystické a měl neobvyklé nadání, předpovídal. Lovec ho musel dlouho přemlouvat a prosit, aby mu řekl, co vidí a drak to také udělal. Předpověď to byla strašlivá, lovec zemře, ale zemře pouze na jednom určitém místě, pod mohylou z dračích zubů. Nic takového neexistovalo nikde na světě, jelikož zabití byť jen jednoho draka byl neslýchaný zločin.

Lovec se radoval, znamenalo to tedy, že neumře a pokud jej bude chtít někdo zabít, bude muset si dát obrovskou práci. Lovec žil dál, žil stovky let, ale i když to na něm nebylo poznat, začínal být už životem unavený. Začal lovit draky a z jejich zubů stavit mohylu, aby mohl konečně spočinout. Stal se z něj vyvrhel a na jeho hlavu byla vypsána odměna.

Pak se ale něco stalo, draci se změnili. Přišlo to ze severu, draci přestali mluvit a zdivočeli. Už nebylo ani stopy po jejich dávné moci. Tehdy začali lidé Lovce najímat, aby je zbavil těchto zdivočelých ničitelů. Tehdy se z něj stal nejlepší a nejslavnější lovec všech dob. Nepotřeboval jméno, stačilo říct Lovec a všichni věděli o kom je řeč.

Ulovil jich stovky, ne-li tisíce, ale stále jich neubývalo. Brali se odnikud, nikdo je neviděl přilétat, prostě se někde objevili a začali šířit zkázu, proto byli lovci vždy potřeba.

Lovcova mohyla už byla skoro hotová, chyběl poslední zub, přímo na vrchol. Ale muselo to být něco speciálního, zub mystického draka.

Lovec mystické draky dlouho stopoval, byli totiž jiní, neničili, pouze přežívali.

Lovec byl zoufalý, chtěl už zemřít. Mockrát si už lehnul někam na louku, zavřel oči a čekal, až zemře, několikrát i s nožem v ruce a krvavou myšlenkou v mysli, ale neúspěšné. Dlouho mu trvalo, než opět našel mystického draka. Zprvu si to neuvědomoval, ale tenhle byl něčím zvláštní, vedl ho přímo k mohyle uprostřed lesů.

Lovec přišel k mohyle, drak ho tam již čekal. Byl to stejný drak, který mu předpověděl smrt u mohyly, starý a moudrý.

„Co po mě chceš?“ zeptal se Lovec.

Drak se na něj moudře podíval „Chci tvé odpuštění.“

„Odpuštění? Jaké odpuštění, pouze jsi mi řekl, jak zemřu. To spíše já bych měl tobě poděkovat. Kdybys mi to neřekl, nikdy bych nezjistil jak to ukončit.“

Drak si povzdechl „Tak to není. Předpověděl jsem tvou smrt, ale řekl ti výmysl. Potřeboval jsem tě.“

Lovcem to otřáslo „Potřeboval k čemu?“

„Blížila se horda divokých severských draků a my, staří a moudří jsme se před nimi museli schovat, pak ale nezbyl nikdo, kdo by chránil lidi. Musel jsem ti nalhat, že pouze zabíjením divokých draků najdeš klid.“

Lovec chvýly přemýšlel a poté se rozlítil „Udělal jsi ze mě vraha! Jenom proto, že jste se báli.“

„Ano. A nyní to vědí všichni draci a budou o tvých skutcích vyprávět až do konce věků, uděláme z tebe legendu. Bohužel severští draci se vrátí, ale do těch dob tady bude bezpečno.“

Lovec se uklidnil „Tak tedy, jak zemřu?“

„Zabije tě drak.“

Lovec se začal třást, nikoli strachem, ale úlevou „Tedy jsem byl užitečný?“

Drak posmutněl „Ano. Zachránil jsi bezpočet životů lidských a dračích, ale každá cesta musí najít svůj cíl.“ nato drak přistoupil k lovci a neuvěřitelnou rychlostí vrazil lovci něco do hrudi.

Lovec mohl uhnout, ale neudělal to. Podíval se, co to byl za předmět.

Dračí zub, zub mystického draka ho zasáhl přímo do srdce. Obyčejného člověka by to okamžitě zabilo, ale Lovec nebyl obyčejný. Podlomily se mu nohy. Drak ho zachytil a přenesl k mohyle, vyjmul mu zub z hrudi a zasadil ho na vrcholek mohyly.

„A přece jsi mi nelhal. Umírám pod mohylou z dračích zubů. Mnozí by mi mohli závidět takový konec. Děkuji.“